Restaurování grottových objektů: Interdisciplinární přístup jako nutnost

Abstract

Tvorba umělých jeskynních objektů představuje specifický fenomén, který se, s odkazem na antickou tradici, objevil kolem poloviny 16. století na Apeninském poloostrově, získal velmi rychle na oblibě a rozšířil se do ostatních zemí Evropy. Brzy si vydobyl pozici specifického uměleckého odvětví i ve střední Evropě. Také na našem území byly grotty rychle adaptovány a nezřídka dospěly do podoby nákladného barokního „Gesamtkunstwerku“, na kterém se v rozdílné míře podílela různá umělecká média. Výstavba a výzdoba grottových objektů byla věcí značně nákladnou. Nemalé náklady však bylo třeba vynaložit také na neustálou údržbu. Řada z grott, vznikajících severně od Alp, byla již brzy po svém vzniku nenávratně zničena. Svůj podíl na tom nesla proměna barokní estetiky a následná ztráta zájmu o tyto pozoruhodné umělecké objekty, ale především nepříznivé klimatické podmínky. Do dnešní doby se dochovaly pouze skrovné pozůstatky tohoto uměleckého odvětví. Jejich současný stav je většinou velmi smutný. Mnohé z dochovaných grott pak pod nánosem novodobých úprav vypovídají jen málo o své původní podobě. Většina z grottových objektů, které byly na našem území doposud restaurovány, si vyžádala speciální přístup. Některé z provedených restaurátorských zásahů můžeme považovat v podstatě za precedens. V těchto případech musel být složitě nalezen postup vycházející z interdisciplinární spolupráce mezi restaurátory různého zaměření, historiky umění, technology – biology, chemiky, petrology. V tomto ohledu je třeba poukázat, jaká interdisciplinární debata by měla každému zásahu, každé plánované péči o kulturní dědictví – zejména, jde-li o památky tak specifické jako jsou grotty - předcházet.