Vztah etiky a náboženství v myšlení I. Kanta

Abstract

Práce je věnována vztahu mezi etikou a náboženstvím v myšlení Immanuela Kanta. Hlavním cílem je ukázat, že podle Kanta vede morální jednání nevyhnutelně k náboženství, konkrétně ke křesťanství. Práce čerpá především z Kritiky praktického rozumu a Náboženství v hranicích pouhého rozumu. Nejprve jsou představeny klíčové pojmy Kantovy morální filosofie, jako je morální zákon, svoboda, blaženost a nejvyšší dobro. Následně je analyzována Kantova dialektika čistého praktického rozumu, která vede k postulátům nesmrtelnosti duše a existence Boha. Závěrečná část práce se věnuje vztahu Kantovy etiky ke křesťanství, které Kant chápe jako morální náboženství rozumu, a diskutuje některé interpretační spory a problematická místa Kantova myšlení.