Dvojí pojetí akrasie v Platónově morální psychologii

Abstract

Diplomová práce se zabývá otázkou, zda v Platónově morální psychologii raného (sókratovského) a pozdějšího středního období lze najít dvě odlišná pojetí akrasie. Poté, co je v úvodu představen samotný pojem akrasie, se práce v první části soustředí na výklad obecnějšího rámce problematiky, tj. na výklad sókratovské a Platónovy etiky a pojmu ctnosti. V druhé části je již zkoumáno první, sókratovské pojetí pojmu akrasie. Zaměřuje se na Sókratovo popření akrasie v dialogu Prótagoras, a na interpretaci tohoto argumentu Hedou Segvic a dále Charlesem Kahnem. V závěrečné třetí části se práce zabývá Platónovým pojetím akrasie v dialogu Ústava, kde Platón přichází s novým tvrzením, že duše obsahuje tři složky, které spolu mohou být v konfliktu. Po představení primárního textu se práce obrací ke Cooperově analýze Platónovy teorie lidské motivace a v poslední řadě ke Kahnově interpretaci Platónova pojetí akrasie jako "revize" sókratovského intelektualismu.