Nové přístupy fenomenologie náboženství

Abstract

Předkládaná práce se zabývá otázkou, zda můžeme v dnešní době mluvit o nějakém neofenomenologickém přístupu ve studiu náboženství a pokud ano, tak jaký je její posun od klasické fenomenologie náboženství. V práci je nejprve definována klasická fenomenologie náboženství a následně neofenomenologie náboženství, kterou autor definoval především na pojetí Waardenburgovy neofenomenologie náboženství. Hlavní část práce obsahuje tři kapitoly, v kterých jsou analyzovány přístupy tří badatelů (A. Sharma, J. Cox a J. Blum), kteří byli vybráni podle stanovené definice neofenomenologie náboženství. Každá kapitola se věnuje jednomu badateli a představuje jeho pojetí fenomenologické metody. Je sledováno, zda autoři užívají techniku vcítění se a rekonstrukce zkušeností. Velký důraz je kladen na jejich pojetí výzkumu z úhlu pohledu aktérů. Po těchto třech obrazech následuje kapitola nazvaná "v kritickém světle," kde jsou analyzovaní autoři zasazeni do současných diskuzí o teorii a metodách religionistiky.