Možnosti restaurování skleněných mozaik „in situ“

Abstract

Památkový postup se zaměřuje na nejčastější problémy při restaurování exteriérových skleněných mozaik, jimiž jsou zejména ztráta adheze mozaikových kostek k ložné maltě a povrchové znečištění mozaik ve formě tmavého rezistentního povlaku. V předkládaném textu jsou na třech (respektive čtyřech) dílech popsány komplexní restaurátorské postupy uplatnitelné při řešení problematiky restaurování in situ, tedy přímo v místě umístění mozaiky, bez nutnosti jejího sejmutí. Rovněž je v památkovém postupu věnován prostor metodám doplňování chybějících mozaikových kostek a jiným dílčím úkonům, které je obvykle třeba provést při restaurování skleněných mozaik in situ. Restaurování je v rámci památkového postupu ilustrováno na čtyřech exteriérových mozaikových realizacích, které se vzájemně liší jak typem použitého mozaikového skla, tak složením maltového lože. Konkrétně se jedná o skleněnou štípanou mozaiku na průčelní fasádě kostela Panny Marie Růžencové v Českých Budějovicích, skleněnou štípanou mozaiku na náhrobku Jana Tumpacha na Vinohradském hřbitově, skleněnou mozaiku z plochého vitrážového skla na průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie v Táboře-Klokotech a skleněnou štípanou mozaiku umístěnou na betonovém panelu na sídlišti v Praze-Vršovicích.