Abstrakt:
Práce je zaměřená na metody výuky na druhém stupni základní školy. Jednotlivé metody stručně definuje, ale největší prostor je věnován aktivizačním metodám výuky.
Aktivizační metody se v předmětu dějepis stávají nepostradatelnými, diktování látky formou rok ‒ událost u dnešních žáků neobstojí. Je tedy na učiteli hledat cesty, jak vést vyučovací hodinu efektivněji a záživněji. V tomto mu mohou pomoci právě aktivizační metody. Samotné členění se drží modelu Josefa Maňáka a je doplněno o příklad, jak by bylo možné danou látku uchopit, jaké pomůcky či technika bude zapotřebí a čeho se případně vyvarovat.
I přestože je aktivace žáků žádoucí, může narážet na problémy spojené se samotnou náročnější přípravou, nedostatkem spolupráce s kolegy, nepochopení vedení školy nebo nedostatečné technické zázemí.
