Abstrakt:
Výtvarník Antonín Gajdušek z Březolup (1927–2001) vytvořil řadu návrhů pro díla ve veřejném prostoru. Z pozoruhodného souboru se podařilo najít už jen některá existující. O těch zaniklých vypovídají především archivní materiály podniku Českého fondu výtvarných umění Dílo a fotografie z pozůstalosti umělce, kterou spravuje ovdovělá žena Věra. Osobnost umělce jsme sledovali v rámci řešení projektu České umění 50. – 80. let 20. století ve veřejném prostoru: evidence, průzkumy a restaurování. Gajdušek vystudoval zlínskou Školu umění (1945–1949). Od roku 1958 začal tvořit ve „svobodném povolání“. Celá 60. léta věnoval intenzivní tvorbě monumentálních děl do veřejného prostoru. První zakázky měly malířský charakter (1961 nástěnná malba pro exteriér budovy plochodrážního stadionu v Březolupech, linkrusta pro interiér zemědělské školy ve Starém Městě u Uherského Hradiště, 1962 linkrusta pro podnik Starorežná v Prostějově), další byly vytvářeny jako keramické reliéfy (1964 reliéf pro denní kavárnu hotelu Moskva ve Zlíně, 1965 dělící stěna pro výstavní síň prodejny podniku Dílo ve Zlíně). Na konci 60. let začal pracovat na neokonstruktivistických plastikách (1968 Proměna kružnice ve vlnovku pro knihovnu v Karviné, konstruktivní plastika a obklad stěny ve vstupní hale budovy Centroprojektu ve Zlíně). Monumentální návrhy Antonína Gajduška přerušila normalizace. V roce 1970 se odstěhoval ze Zlína do Prahy a pracoval spíše na ateliérových sochařských dílech, obrazech a grafikách.
