Úvod do aristotelsko-scholastické filosofie mysli

Abstract

Příspěvek nemá historický ráz: chce být příspěvkem k současné diskusi o tématu. Autor v něm volně navazuje především na tomistické podněty a pokouší se na jejich základě formulovat východiska dnes přijatelné teorie mysli. Z toho důvodu dokumentuje svůj výklad jen v malém rozsahu citacemi historických pramenů. Aby problematiku přiblížil dnešnímu čtenáři, dovolává se několika současných, analyticky orientovaných autorů (hlavně T. Nagela a J. R. Searla), kteří při řešení některých dílčích otázek hájí podobná stanoviska, jaká autor sám zastává. Výklad je rozdělen do tří částí. V první části (1) autor pojednává o vědomí obecně, v druhé (2) se zabývá prostými (tj. na předmět nezaměřenými) vědomými stavy, ve třetí (3) pojednává o stavech na předmět zaměřených, tj. o stavech intencionálních. Tato část je dále rozdělena na dvě subkapitoly, v prvé (3.1) autor poukazuje na materiálnost smyslových intencí, ve druhé (3.2) pojednává o intencích rozumových. V této poslední části se autor pokouší ukázat, že předměty rozumových intencí (za něž autor považuje abstraktní předměty) právě tím, že jsou nemateriální, poukazují na nemateriálnost samotných intencí (tj. odpovídajících kognitivních aktů), jakož i na nemateriálnost jejich nositele. Výklad končí poukazem na zdánlivou aporii spočívající v tom, že analýza poznávacích činností člověka poukazuje dílem na materiálnost, dílem na nemateriálnost jejich nositele. Tím jsou objasněny předpoklady k dalším úvahám o lidské duši, jimiž se však autor v tomto svém příspěvku již nezabývá.