Práce je věnována problematice estetické výchovy u Friedricha Schillera. Jejím cílem je představit Schillerovu koncepci svobodného a rozumového zdokonalování a přeměny přírodního člověka v člověka mravního prostřednictvím estetiky. V první části práce jsou analyzovány různé komponenty utváření estetického humanismu člověka a v druhé ideální stát, v němž by se měl tento ideál uskutečnit. Rovněž je zkoumán jejich transcendentální vztah, vzájemné působení a interakce. V závěr je vyložen význam krásného a tragického umění a objasněn důvod, proč se Schiller intenzivně zabýval tématem tragédie. V práci jsou také blíže vysvětleny ústřední pojmy jeho estetiky a pedagogiky krásno a hra.