Předkládaná disertační práce se zaměřuje na hraběcí rodinu Longueval-Buquoyů a na její vztah k vizuálním uměním mezi lety 1803 a 1911. Členové této urozené rodiny měli v 19. a na počátku 20. století blízko k rozmanitým formám umění a jejich aktivita může posloužit jako příklad různého šlechtického přístupu k výtvarným uměním (vlastní umělecká tvorba, obchodování s uměleckými předměty, stavební činnost, mecenášství).
Do těsného vztahu k vizuálním uměním se promítaly individuální zájmy urozených mužů a žen i dobové šlechtické milieu, a proto se metodologickým východiskem staly tak zvaná nová biografie a tak zvané nové kulturní dějiny.
