Základní otázkou naší práce je: Existuje subjektivita typická pro postmoderní éru? První část zkoumá vývoj pojmů "postmoderní", "postmodernismus" a přibližuje pojetí J. F. Lyotarda (Postmoderní situace). V druhé části je blíže analyzováno pojetí postmodernismu Fredrica Jamesona (Postmodernismus neboli ideologie pozdního kapitalismu) jako historické epochy a "kulturní logiky pozdního kapitalismu". Typické znaky postmodernismu tvoří zhroucení hranic mezi vysokým a nízkým uměním, pastiš jako hlavní forma vyjádření a krize historicity. Zaměříme se na rozdíl mezi pastišem a parodií, spojující Jamesonův projekt a teorií subjektivity filosofky Judith Butler, která kritizuje zobecňující tendence při používání pojmu "postmodernismus" v eseji Nahodilost základů: feminismus a otázka "postmodernismu". Další kapitola přibližuje její performativní pojetí subjektivity. Může se performativní parodie rodové identity stát účinným politickým aktem? Nevyjadřuje "postmoderní" subjektivita
pouze socio-ekonomické zákonitosti "pozdního kapitalismu"? Jsou pojmy jako "postmoderní" a "postmodernismus" vhodné pro diskurs filosofie?
