Restaurátorský průzkum a referenční ukázka možných variant restaurování a rekonstrukce omítek vnějšího pláště vily Tugendhat v Brně

Abstract

Práce rozvíjí dvě základní možné varianty přístupu k obnově omítek vily Tugendhat v Brně. Varianta A je ideou Prof. Dr. Ivo Hammera a výsledkem CIC (Conservation Investigation Campaign) z března 2010. Druhá varianta je řešena na základě požadavku projektanta a zástupců NPÚ (Národní památkový ústav). Byly provedeny následující průzkumy: vizuální průzkum, průzkum historických fotografií, instrumentální, rešerše předchozích průzkumů a návrhů na restaurování a umělecko historický průzkum základní literatury. Varianta A představuje restaurátorský přístup, který respektuje a prezentuje dochované povrchy původních omítek pouze pod vápennou lazurou, která dovoluje rozeznat i doplňky původních omítek a případné deformace. Přednostmi tohoto přístupu je přiznání, zachování a prezentace „materialisty“, což je specifická hodnota sledovaná zejména u stavebních památek. Dalším kladem může být přiznání stop o trvání památky v čase. Nevýhodou je vizuální rozpor s ideou architekta. K tomuto významovému, morálnímu a hodnotovému rozporu přistupuje v případě varianty A nadále nutnost průběžného monitoringu omítek restaurátorem a poměrně malý interval cyklických ošetření. To znamená poměrně vysoké provozní náklady na trvalou údržbu budovy. Varianta B je technologicky o něco méně náročná. Po odkryvu a ošetření doplňků je celý povrch sjednocen silným nátěrem, který je schopen přemostit vlasové trhliny a setřít rozdíl mezi doplňkem a originální omítkou. Výhodou této varianty je v případě dobrého provedení určitá ochrana originálních povrchů překrytím, menší nutná míra čištění a s tím spojené menší riziko ztráty původních povrchů. Dalším pozitivem by mohl být princip funkcionalistické čistoty a jednoty fasád. Ty ba se tak v ideálním stavu mohly přiblížit k podobě objektu v době jeho vzniku a tím i ideji architekta jejíž je vila prvořadou ukázkou. Nevýhodou může být snadná dezinterpretace povrchů, možné oddělování překryvové vrstvy, má li být reverzibilní. Otázkou je i další budoucí údržba fasád, která se může provádět dalšími nátěry tohoto překryvového typu, nebo jeho sejmutím a opětovnou aplikací. Snímání před opětovnou aplikací může být opět riziko pro původní povrchy.