Abstract:
Článek popisuje originální architekturu simulačního modelu, která je založena na konceptu kooperujících autonomních agentů. Každý agent představuje samostatný řídící modul, jenž je zodpovědný za správu určité části modelu a v případě výskytu problému, který není schopen sám řešit, využívá kooperaci s ostatními agenty. Agenti sestávají ze specializovaných komponentů, které jsou zaměřeny na vykonávání jednotlivých funkcí agenta. Chování agenta je možné velmi pružně modifikovat "výměnou" jeho požadovaného komponentu což přispívá k vysoké flexibilitě celého modelu. Zmíněný koncept tvorby simulačního modelu poskytuje řadu výhod z nichž za hlavní je možné považovat: - podobnost struktury modelu struktuře modelovaného systému, - modulárnost systému a z toho vyplývající znovupoužitelnost jeho jednotlivých modulů, - integrace člověka jako jednoho z rozhodovacích, resp. poradních komponentů systému, - podpora vytváření spíše zobecněných než jednoúčelových simulačních modelů, - možnost, aby experimentátor mohl vytvářet konfigurace modelu a simulační scénáře editačními prostředky, bez nutnosti zásahu do kódu programu, - podpora spojování modelů do sítí, a tedy podpora budování modelů sítí a sítě modelů. Agentová architektura simulačního modelu byla s úspěchem aplikována při tvorbě komplexního modelu železničního seřaďovacího nádraží a otestována v řadě zákaznických projektů, v jejichž rámci byly uplatněny všechny výše uvedené výhody zmíněné architektury.
