Cílem práce je zachytit obraz islámu ve vybraných českých cestopisech 16. století. Právě cestopisy byly ve středověku a raném novověku často jediným zdrojem informací o muslimech a od vzniku knihtisku byly jedním z nejoblíbenějších literárních žánrů přístupným všem vrstvám obyvatel. Díky nim si lidé v českých zemích, ač se jim nedostávalo přímého kontaktu s islámským světem, dovedli si o něm utvářet určité představy a stanoviska. První kapitola se nejprve jen stručně zmiňuje o předchůdcích výše zmíněných cestovatelů, kteří o svém putování zanechali písemné zprávy, a poté vysvětluje důvody cest Čechů do islámských zemí Blízkého východu a severní Afriky. Následující, kapitola je věnována výčtu literatury v českém jazyce, která přinášela informace o muslimském světě ještě před vnikem cestopisů. Třetí kapitola jednotlivě zpracovává každý cestopiss důrazem na autorovu percepci islámu a muslimů. Předposlední kapitola se zaměřuje na srovnání autorů cestopisů, zejména na jejich ideovou motivaci a shodné rysy. K objasnění poměrů v muslimských zemích v době návštěvy zmíněných cestovatelů jsou v závěrečné kapitole uvedeny nejdůležitější historické události týkající se především Palestiny a Egypta.