Předmětem komparace je reálná podoba rovného přístupu ke vzdělání v České republice a ve Španělsku. Úvodní část práce nastiňuje teoretický kontext problematiky rovnosti ve vzdělávání, formuluje cíle a principy vzdělávací politiky na státní a evropské úrovni, vymezuje pojmy rovnost a spravedlnost v celospolečenských a vzdělávacích souvislostech. Definuje různá pojetí rovnosti ve vzdělávání. Na základě komparace struktury českého a španělského vzdělávacího systému práce dále analyzuje nerovnosti přímo související s tímto uspořádáním a dále charakterizuje rozdílnou schopnost těchto systémů stávající nebo reálně hrozící nerovnosti eliminovat. Sledovanými faktory jsou zejména selektivita školské soustavy, vliv socioekonomické situace rodiny žáka na jeho vzdělávací dráhu a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Navzdory všem snahám vyplývajícím z probíhající transformace se českému školství stále nedaří dostatečně naplňovat princip rovnosti ve vzdělávání tak dobře a efektivně, jak je tomu v současné době v případě španělského vzdělávacího systému, který se v tomto směru jeví jako více spravedlivý, schopný přizpůsobovat své služby vzdělávacím potřebám všech žáků.
