Jean-Jacques Rousseau v kontextu jihoslovanských adaptací a reflexí evropského osvícenství

Abstract

Stať sleduje reflexe Rousseauových myšlenek v jihoslovanském duchovním a společenském životě 18. a 19. století. Za tímto účelem je nejprve vymezen význam a filozofická podstata osvícenství v západní Evropě a na slovanském Balkáně. S ohledem na duchovní kontext v obou částech Evropy se balkánská reflexe Rousseauova pojetí společenské nerovnosti a lidské přirozenosti jeví jako geokulturní modifikace téže ideje, byť vnímané s určitým časovým odstupem. Autor dochází k názoru, že filozofický rámec Rousseauova díla znamenal pro jihoslovanské prostředí inspirativní myšlenkový systém, který ovšem nemohl s ohledem na dobové sociokulturní poměry dosáhnout širší společenské odezvy.