Boj katolické církve o ženskou duši v českých zemích v 19. a první polovině 20. století

Abstract

Úvodní část předložené diplomové práce se zabývá náboženskými poměry v západní Evropě a v českých zemích v rychle se měnící a modernizující době 19. a první poloviny 20. století (všímá si zejména procesu deetatizace náboženství, sekularizace a dechristianizace, respektive takzvané druhé konfesionalizace). Důraz je přitom položen na ženskou formu katolicismu. Ženská zbožnost byla i v této době více citově zaměřená, obětavá a sentimentální. Mariánská úcta, ženské řeholní kongregace a laické ženské mariánské družiny tvořily důležitou část katolické religiozity v tomto takzvaném "Mariánském století" (1854-1950). Následující část práce přibližuje tyto procesy na příkladu převážně agrárních, tradičně náboženských a konzervativních jižních Čech, neboť jihočeská (českobudějovická) diecéze se stala v této době místem vzniku či působení celé řady řeholních i laických náboženských společenství i místem vydávání řady náboženských periodik. Poslední a nejvýznamnější kapitola práce je věnována rozboru šesti vybraných dobových katolických náboženských periodik, jejichž prostřednictvím se autorka snaží nastínit roli a postavení žen v katolické církvi této doby. Vybraná náboženská periodika byla určena duchovním v činné službě (Časopis katolického duchovenstva), členkám laických náboženských společenství, zejména mariánských družin (Květy mariánské, Svatá Hora, Ve službách Královny) i prostým věřícím ženám (Česká žena, Ludmila).