Význam duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření u NLZP v intenzivní péči

Abstract

Bakalářská práce pojednává o významu duševní hygieny jako klíčovém faktoru v prevenci syndromu vyhoření. Zaměřuje se především na nelékařský zdravotnický personál v intenzivní péči. V teoretické části se bakalářská práce věnuje různým druhům duševní hygieny. Vysvětluje pojem syndrom vyhoření a zabývá se příznaky, prevencí a léčbou. V průzkumné části je vyhodnocen anonymní dotazník. Dotazník byl určen pouze pro nelékařský zdravotnický personál v intenzivní péči, který je způsobilý k výkonu zdravotního povolání, bez odborného dohledu. Dotazník obsahuje standardizovaný SMBM dotazník a dalších 15 otázek na duševní hygienu a jiné demografické údaje. Průzkum zjistil, že z celkových 122 respondentů vykazuje nízkou míru syndromu vyhoření 107 (87,70 %) dotazovaných. Střední míra syndromu vyhoření se objevila u 14 (11,48 %) respondentů. Syndromem vyhoření trpí 1 (0,82 %) respondent. Jako největší zátěž pro zdravotníky byla vyhodnocena časová tíseň, kterou označilo 53 (21,63 %) respondentů. Z průzkumu také vyšlo hojné využívání duševní hygieny. Nejčastější formou psychohygieny se ukázal být čas strávený s rodinou a přáteli.