Mariánská huť v Herálci

Abstract

Na tradici Horáckého sklářství navazuje sklárna v Herálci. Mariánská huť vznikla na území obce Český Herálec v chrudimském kraji roku 1727 a fungovala téměř nepřetržitě do roku 1920. Sklárnu zřídila rychmburská vrchnost a následně ji pronajímala. Mezi nájemci byli i příslušníci sklářského rodu ze Šumavy, Ignatz a Ludwig Hafenbrädl. Výše nájemného se měnila s každou jednotlivou smlouvou, kde se zároveň udávaly podmínky pronájmu sklářské hutě, které se převážně zabývaly otázkou prodeje a odběru dřeva. Ve výrobě dlouho převažovala tvorba tabulového a solinového skla. Až po polovině 19. století získala prim široká škála skla dutého. Výrobky byly různě barevné, malované, ryté či broušené. Kvalitu u tabulového skla ocenili Bohuslav Balbín i Pavel Stránský ze Zhoře. Sortiment se prodával v okolních obcích na panstvích Novoměstském, Žďárském či Rychmburském. Dále se prostřednictvím formanských vozů vyvážel přes Vídeň do zahraničí. Na zániku sklárny se podepsaly stále rostoucí ceny dřeva, neschopnost konkurovat severočeským podnikům a počátek první světové války, kdy většina sklářů odešla do bojů nebo za obživou do severních Čech. Definitivní tečkou bylo zbourání hutního komínu roku 1920