Myslet místo: K proměnám konceptu místa v euroatlantickém architektonickém myšlení dvacátého století

Abstract

Disertační práce se zabývá vztahem architektury, místa, lidí, formováním jejich identity a proměnou vnímání těchto vztahů v průběhu historie s důrazem na dvacáté století. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí. První část představuje historický vývoj myšlení místa v longue durée a metody možného nahlížení na místo. Za hlavní metodu byla zvolena fenomenologie místa ovlivněná filosofií bytí v místě a významem senzorické zkušenosti. Druhá část analyzuje vnímání prostoru a architektury v devatenáctém a dvacátém století, přičemž uplatňuje poznatky první části. Nejprve se zaměřuje na práci architektů a urbanistů devatenáctého století s důrazem na jejich vnímání a vyvážení kontextu a kvalit místa, potřeb měnící se společnosti. Dále práce rozebírá architektonická i teoretická díla významných architektů dvacátého století, díky čemuž poukazuje na vývoj vnímání místa v rámci globální architektury i skrz život konkrétního architekta. Závěrečná kapitola je věnována teorii ztráty, ve které je zmizení budovy z veřejného prostoru či myšlenkové mapy chápáno jako příležitost k poznání její pravé hodnoty. Dále celou prací prostupují případová pojednání, která ilustrují teoretické i praktické případy diskutované v hlavním těle práce. Hlavním cílem práce tedy není najít nové informace, ale poukázat na již známé skutečnosti a fenomény v jiném světle a donutit čtenáře k vlastnímu kritickému myšlení nad místem a jeho architekturou a lidmi.