Abstrakt:
Daňový subjekt musí v daňovém řízení v zásadě prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení. Důkazní břemeno jej tak stíhá mnohem přísněji než účastníky jiných řízení. Chce-li správce daně takto prokazované skutečnosti vyvrátit, musí k tomu sám získat důkazy. Článek analyzuje situace, kdy bývá důkazní břemeno mezi nimi zpravidla rozloženo, a to v případech transferových cen, podvodů na DPH a tvrzeného zneužití práva. Komparován je přístup českých soudů s interpretací Evropského soudního dvora.