Abstract:
Článek se zabývá významem víry, naděje a lásky pro zdravotníky během pandemie Covid-19. Víra, naděje a láska se staly důležitými salutory, které posílily a podpořily jejich kvalitu života, zdraví a výkonnost, a to zejména u těch zdravotníků, kteří pracovali v první linii boje proti koronaviru. Jednotlivé kapitoly představují narušení každodenního života vlivem pandemie jako šanci na rozvinutí ctnosti statečnosti a vzájemné solidarity. Víra, naděje a láska se staly salutory v rámci krizového řízení ošetřovatelské péče i vlastní psychohygieny. Zahalením do respirátoru vynikl také význam tváře v péči. Kromě spirituálně-filosofické teoretické reflexe je článek založen i na zkušenostech studentů Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubic, kteří pracují v nemocnicích v rámci své praxe nebo jako dobrovolníci.
