Abstrakt:
Předkládaná disertační práce se zabývá chápáním fenoménu islámské mystiky, nazývané též súfismus, primárně v 19. a 20. století v evropském myšlení. Analyzuje, jak byl súfismus Západem prezentován, jak s ním bylo zacházeno a jak se k němu měnil přístup. Dále ukazuje, jak osobní předpoklady badatele (náboženské předpoklady, politické ambice atp.) mnohdy ovlivňují jeho přístup a zacházení s cizím fenoménem, v tomto případě se súfismem. Primárním cílem práce není ukázat, co je súfismus (i když se tomuto tématu nevyhneme). Práce má skromnější ambice, a to pouze ukázat, do jaké míry může být tak komplexní fenomén, jakým je súfismus, považován za islámskou formu mystiky a jak se za posledních dvě stě let měnil obraz tohoto fenoménu u vybraných evropských učenců.
