Abstract:
Počátkem 19. století ovládlo lineární pojetí času celou společnost. Vydatným pomocníkem byly ekonomické a sociální změny, mj. šířící se gramotnost. S rozdělením života na sféru veřejnou a soukromou se od sebe oddělil čas mužů a čas žen. Muži se zmocnili volného času o poznání dříve: vždyť museli odpočívat po práci. Ženy, především ve středních městských vrstvách, údajně ohrožovala zahálka, fenomén, jehož se obávaly církevní autority a po nich všechny autorky ženské preskriptivní literatury. Proto měl den v domácnosti středních vrstev pevný časový rozvrh. Navzdory této skutečnosti bylo i ženám povoleno smysluplné trávení volného času. Respektována byla především charita, s jistými omezeními četba či zájmové psaní, obojí občas vnímané jako únik od reality. Naopak cestování žen se dostává stále zřetelnějšího společenského konsensu – vždyť je významným prostředkem vzdělání a národního uvědomění. Na konci století se objevuje ambivalentně přijímaný i ženský sport.
