Práce je věnována studiu citlivosti a využitelnosti různých biologických modelů, které jsou používány pro testování oční leptavosti a dráždivosti. Pro tento účel byly vybrány tří různé in vitro metody, které se používají pro odhalení potenciálu látek způsobit poškození nebo podráždění oka. In vitro metody mají v porovnání s in vivo klasickým modelem řadu omezení. Vhodnou kombinací těchto metod lze většinou nahradit standardní in vivo testování na králících. Experimentálně bylo provedeno ověření různých kombinací alternativních metod a porovnány dosažené výsledky se závěry
in vivo testů. Pro tuto práci byly využity historické výsledky zkoušek na králících a nebyl proveden žádný reálný test na laboratorních zvířatech.
