Abstract:
Zapojení dítěte do rozhodování o věcech, které se jej týkají, je jedním ze základních práv dítěte formulovaných v Úmluvě o právech dítěte, současně je nezbytným předpokladem k naplňování práv dalších. Se zapojením, tj.participací dítěte, pak úzce souvisí informovanost dítěte o všem, co může být pro jeho rozhodování podstatné. Respekt k právu dítěte na participaci na úrovni rodiny, školy, komunity a společnosti se zvyšuje a na mezinárodní i národní úrovni je dlouhodobě podporován řadou legislativních a koncepčních kroků. Praktická realizace však naráží na řadu překážek jak v podobě individuálních limitů jednotlivých aktérů systému, tak v podobě limitů systémových či společenských. Příspěvek shrnuje základní premisy, z nichž princip participace dětí vychází, a diskutuje limity, s nimiž se sociální pracovníci v sociálně-právní ochraně dětí každodenně potýkají. Patří mezi ně mj. pocit nedostatečné kompetentnosti, ambivalentní postoje či systémem nastavené provozní překážky.
