Abstract:
Tématem této práce je rituální nečistota v Japonsku (kegare). Cílem práce je poukázat na současný akademický diskurz o diskriminaci na základě kegare, který se mimo jiné zabývá postavením lidí a kami v posvátné a profánní sféře. Kdy kami jako rituálně čistá božstva by měla být součástí posvátné sféry, a lidé, kteří se mohou znečistit, sféry profánní. Do tohoto postavení vstupují japonské koncepty hare, ke a kegare. Hare je přirovnáváno posvátné sféře a čistotě a ke profánní sféře. Kegare by mělo pak být jakou si osou prolínající obě sféry. Otázka, kterou si ve své práci kladu, zní: co je kegare? Na základě evidence z japonské kroniky Kodžiki se domnívám, že Eliadeho distinkci posvátného a profánního nelze aplikovat na japonské koncepty hare ke a kegare. Ani nelze řadit kami do posvátné sféry. Dle mého současného výzkumu se jedná o kulturní dichotomii stěží aplikovatelnou na japonskou kulturu a náboženství. A přesto, že japonští badatelé se shodují s autoritami v západní vědě v tom, co kegare je a jakou roli v japonském náboženství hraje, může mít kegare jiný, původní význam v japonském světě, než je rituální nečistota.
