Abstract:
Bakalářská práce se zaměřuje na morální distres zdravotníků. Práce je rozdělena na teoretickou a průzkumnou část. Teoretická část se zaměřuje na definování pojmu morální distres, metody zjištění, zdroje, následky a prevenci morálního distresu. V průzkumné části jsou prezentovány výsledky výzkumného šetření, pro které byl zvolen anonymní dotazník. Cílem bylo zjistit, zda zdravotníci zažívají morální distres ve vybraných situacích a v jaké intenzitě na ně morální distres působil. Bylo zjištěno, že například s předstíranou resuscitací v přítomnosti rodiny a/nebo blízkých osob se setkalo 17 respondentů z 30. Žádný z nich ale nezažil morální distres o 5. nejvyšší intenzitě. Naopak 5. nejvyšší intenzitu označovali respondenti v situacích: neprovedení aktivní identifikace pacienta, podání infuze druhému pacientovi bez výměny infuzních setů, neřešení možných alergií u pacienta, nenahlášení pochybení jako nežádoucí situace, nácvik výkonů na pacientech prováděných studenty, spolupráce s nekompetentními kolegy, narušení intimity pacienta, zahájení kardiopulmonální resuscitace u pacienta s dříve vysloveným přáním neresuscitovat a získání neplatného informovaného souhlasu u pacienta, který následně podstoupil vyšetření/léčbu.
