Jedno- a více-rozměrné parametrické testy k porovnání výsledků

Abstract

Pro testování hypotéz o parametrech základního souboru na základě jednoho výběru jsou odvozeny testovací statistiky ze vztahů pro intervaly spolehlivosti. Jednodušší způsob spočívá v přímém užití 100(1 - α)%ního intervalu spolehlivosti: padne-li totiž zadaná hodnota Θ0 parametru Θ do jeho intervalu spolehlivosti, nezamítá se nulová hypotéza H0: Θ = Θ0 a odhad Θ0 je správný. Padne-li Θ0 mimo tento interval spolehlivosti, zamítá se nulová hypotéza H0 a odhad Θ0 není správný. Při testování hypotéz o dvou základních souborech, které jsou vzájemně nezávislé a jejichž rozdělení je přitom normální, xi  N(μx, ) a yj  N(μy, ), charakterizovaných dvěma výběry {xi}, i = 1, ..., n1, a {yj}, j = 1, ..., n2, se nejdříve ověří shoda rozptylů testováním nulové hypotézy H0: = proti alternativě HA: Fisherovým-Snedecorovým F-testem. Kritériem klasického Studentova t-testu pro nulovou hypotézu H0: = proti alternativě HA: .je T1 test, resp. T2 test, který je robustní vůči odchylkám od heteroskedasticity, zejména pokud jsou velikosti výběrů přibližně shodné. Pro případ, že se výběry liší v šikmostech a špičatostech od normálního rozdělení, je vhodné užití testační statistiky modifikovaného t-testu T3. Vedle testu shodnosti je výhodné použití párového testu u párových dat. U malých výběrů 4 < n < 20 je vhodné dát přednost Hornovu postupu. Hotellingův test shodnosti u dvou proměnných je vícerozměrovým rozšířením běžného Studentova t-testu při dvou proměnných. T2– test se používá, když počet proměnných odpovědí je dva nebo více, ačkoli test může být použit také pro jen jednu proměnnou odezvy.