Abstract:
Halogenované aromatické sloučeniny jsou obvykle biologicky obtížně odbouratelné organické sloučeniny, které se do složek ŽP dostávají ve velkých množstvích z výroby a aplikací chemických specialit (pesticidy, barviva, pigmenty a léčiva). Cílem technologických procesů omezujících dopady použití těchto sloučenin na ŽP je provést jejich odstranění např. sorpcí z vod a následný ekonomicky i ekologicky efektivní rozklad. Jedna z možností, jak levně odbourávat halogenované biocidy, je jejich chemická předúprava např. dehalogenací na biologicky lépe odbouratelné produkty. Možným ekonomickým řešením pro dehalogenaci halogenovaných aromatických sloučenin je využití redukce neušlechtilými kovy, např. hliníkem. Hliník vykazuje dehalogenační účinky při redukci alifatických halogenderivátů, ale pro dechloraci aromatických chlorderivátů je v čisté formě neúčinný. Při použití hliníku ve slitině s kovem, který má vlastnosti hydrogenačního katalyzátoru (např. niklem), probíhá hydrodechlorace i u aromatických chlorderivátů prakticky kvantitativně i za laboratorní teploty a atmosférického tlaku. V této práci byl studován vliv použitých kovů na dehalogenaci biocidních sloučenin na bázi bromovaných aromatických halogenderivátů, např.: Bromoxynilu, Tetrabromobisfenolu A či Tetrabromophenolu Blue. Všechny tyto organické speciality jsou významným zdrojem AOX (adsorbovatelných organických halogenderivátů) ve vodách. Účinnost procesů byla hodnocena na základě AOX analýzy. Obsah hliníku v roztocích byl stanovován metodou ICP-OES.
