Práce se zabývá analýzou Buddhova postoje k jiným učitelům starověké Indie. Autor postupuje podle hypotéz komparativního studia kultur, které vznáší kritiku na dosavadní akademické bádání o Indii. Charakter této kritiky spočívá v ukázání omezení západního přístupu k jiným kulturám. Tato omezení představují teologické předpoklady, které výrazně ovlivňují formulování otázek a možnosti odpovědí kladených akademickými pracovníky.
