Theognis a Platónův Sókratés: dvojí láska a přátelství

Abstract

Rozebíráme Theognidův a Sókratův koncept sladké, respektive hořkosladké lásky (kap. 1–2), básníkovo pojetí pak zarámujeme logikou kontradikce a filosofovo logikou ambivalence (kap. 3). Schéma zpochybníme poukazem k ambivalenci lásky přítomné u obou autorů: ve formě spjatosti příjemného s nepříjemným, tj. oddanosti jednak vychovatelské tvrdosti milujícího, jednak jeho obratnosti a lstivosti. V dalších kapitolách budeme prověřovat shodu, resp. rozdílnost ambivalence u Sókrata a Theognida. K tomu bude nejprve nutný detailnější rozbor ambivalence u Theognida (kap. 4) a srovnání představ o fungování, cílech a smyslu lásky v širším kontextu chápání života a světa obou autorů: kontext totiž u Theognida vystaví dvojakost a s ní spojenou lásku negaci jednoznačné nauky o řádném životě a vizi světa bez bolestného zkoušení, kdežto u Sókrata budou vystaveny ironii, věčnému nevědění a otevřenosti druhému a božskému světu (kap. 5). Námitku proti podobnosti obou konceptů dále podpoříme kontrastem mezi Theognidovým omezením druhé dvojakosti (oddanost a lstivost) na rovinu mimo milostný a přátelský vztah a Sókratovým rozšířením milostného zápasu do všech životních sfér, především do vztahu milujícího k sobě a svým nejbližším (kap. 5.1). Rozdílnost budeme hledat i v kontextu další výzvy vyskytující se u obou autorů, výzvy k přímému postoji (kap. 5.2)? Odlišnost zkoumaných koncepcí prohloubí Theognidovo rozlišování mezi symposiem jako hrou ve srovnání s vážnou problematikou života obce a hledání čistoty přátelských vztahů nikoli v sókratovské péči o duši a o společný vzestup k božskému, nýbrž v rigidním dodržování tradičních pravidel (kap. 5.3). Tuto odlišnost na závěr vysvětlíme jako rozhodování mezi důvěrou v rozum a důvěrou v lásku coby smysl udělující síly života. Ukážeme ovšem, že u Sókrata nejde o slepou lásku a u Theognida nejde o čistý rozum (kap. 5.4), čehož důsledkem je podřízení erotiky politice (kap. 6).