Abstrakt:
Hlavní myšlenka příspěvku je, že počátky současného koptského ikonopisu (vycházející z práce Isháqa Fanúse) a jeho prvky inspirace ve staroegyptském umění, jsou součástí vytváření identity Koptů na národně-etnickém základě a zároveň součástí tzv. revivalu Koptské Orthodoxní Církve. Jedním ze základů koptské identity, je prokazování kontinuity koptského národa se starými Egypťany. Pod vlivem „západního“ pojetí národa, pak Kopti sebe sama chápou jako přímé (christianizované) dědice staroegyptské kultury. Tento vliv lze sledovat jak skrze akademickou rovinu koptologie a v politice, ale nalezl také své místo v některých theologických pojednáních. Dalším důvodem k znovuvytvoření koptského ikonopisu, je potřeba vymanění se z vlivu západních církví a potřeba navázat na své pravoslavné kořeny, jež se vlivem západní misie vytrácely.
