Abstract:
Stať analyzuje způsoby formování ideálního modelu českých kuchařských knih v době tzv. národního obrození, jež hledaly v kontextu etnocentrických a lingvocentrických principů kulturní emancipace své místo v rámci národní ideologie i jejího kulturologického narativu. Kuchařské knihy českého obrození jsou přitom v rámci „dlouhého“ 19. století reálným i symbolickým obrazem česko-německé kulturní výměny. Na jedné straně působily jako faktor upevňující se národní ideologie, na straně druhé však vznikaly v širším dialogu s německými předlohami. V tomto metodologickém rámci bude věnována pozornost zejména kuchařským knihám Marie Anny Neudecker, Magdalény Dobromily Rettigové a Františky Hansgirgové.
