Tato práce se snaží na základě korespondence knížete Ottavia II. Piccolomini a jeho agentů Formandla, Gayera a Selbacha z let 1739 1752 vymezit pojem šlechtický agent a co nejlépe popsat jeho úkoly, pravomoce a místo v informační síti knížete.
V úvodu je popsán vývoj bádání o novověké šlechtě a také dosavadní poznání funkce agenta. Další část je věnována historii italského rodu Piccolomini a nejvýznamějším členům tohoto rodu, včetně knížete Ottavia II. Třetí část práce se zabývá rozborem pramenné základny všech tří agentů a historií písemné komunikace obecně. Stěžejní částí práce je pak analýza dopisů jednotlivých agentů. Na jejich základě jsou u každého agenta do podkapitol rozdělena hlavní témata, kterým se převážně věnují. Práci uzavírá celkové shrnutí a porovnání s agenty jiných šlechticů, o kterých už vznikly historické práce.
