Bakalářská práce je zaměřena na používání přístrojů pro kontinuální nepřímou srdeční masáž v přednemocniční neodkladné péči. Teoretická část práce se zabývá problematikou únavy zachránce při poskytování nepřímé srdeční masáže. Dále pak vývojem a historií výše zmíněných přístrojů, které zlepšují efektivitu poskytované péče. Výzkumnou část práce tvoří šetření, které porovnává diference mezi lékařským a nelékařským personálem a mezi jednotlivými výjezdovými stanovišti záchranné služby. Cílový počet respondentů byl získán z celkem čtyř pracovišť záchranné služby z různých krajů ČR.