Abstrakt:
Ústředním motivem myšlení Jeana Jacquese Rousseaua je člověk, a proto se i tato bakalářská práce na člověka soustřeďuje. Je zde věnována pozornost jednotlivým Rousseauovým určením lidské přirozenosti, jimiž jsou svoboda, tendence k sebezachování, sebeláska a schopnost člověka zdokonalovat se. Bakalářská práce také popisuje Rousseauův vztah k přírodě a k prapůvodnímu přirozenému stavu, jehož je podle Rousseaua příroda tvůrcem. Práce nahlíží na Rousseaua jako na jednoho z prvních myslitelů, kteří postřehli, že kultura je čímsi deformujícím, zahlcujícím, falešným, znetvořujícím lidskou přirozenost, čemu je nutno dát určité hranice a postavit se v zásadě proti. Rousseau pokrok kultury považoval za hlavní příčinu veškeré dekadence lidstva a ve svých spisech ji i moderní společnost jako takovou podrobuje ostré kritice, o kterých tato práce také pojednává. Dále se bakalářská práce zabývá výchovou u Jeana Jacquese Rousseaua, jak ji autor vykresluje ve svém pedagogickém románu ?Emil, čili o vychování?. Nový výchovný koncept měl být podle Rousseaua individuálním řešením společenských a kulturních problémů té doby, a proto se jej pokusil vytvořit.