Ve své diplomové práci se zabývám problematikou kolektivní paměti bývalých politických vězňů. Vycházím přitom ze zjištění Maurice Halbwachse, že paměť je uměle konstruována a neustále přetvářena v určitých sociálních rámcích, které mají bytostný vztah k současnosti a identitě. Při zpracování tohoto tématu jsem čerpal z terénního výzkumu mezi politickými vězni, v rámci kterého jsem zpracovával životní příběhy pamětníků politického věznění v době stalinismu metodou orální historie. Pokusil jsem se zodpovědět na otázku, v jakých sociálních rámcích jsou tyto příběhy vyprávěny, jaké aktuální skupinové potřeby je ovlivňují a jak se tyto rámce projevují v orálněhistorickém výzkumu. Prostor jsem věnoval též nezbytné reflexi pozice mé vlastní osoby jakožto výzkumníka ve výzkumném poli.
