První část disertační práce se zabývá obecně problematikou kovových filmových elektrod a jejich vývoji od rtuťových až po bismutové. Dále shrnuje historii, způsoby přípravy a druhy bismutových elektrod. Prezentovány jsou hlavně uhlíkové elektrody modifikované bismutem a jejich použití pro stanovení méně běžných kovů. Druhá část se věnuje spektroelektrochemii. Tato technika je představena jak z pohledu teorie, tak i praktických aplikací včetně využití bismutové filmové elektrody pro spektroelektrochemickou rozpouštěcí analýzu těžkých kovů. Třetí část představuje nový typ nertuťového senzoru na bázi antimonu a porovnává tento materiál s běžně používaným bismutem a rtutí. Dále popisuje využití antimonových filmových elekrod v rozpouštěcí analýze těžkých kovů s voltmetrickou i potenciometrickou detekcí.