V České republice dnes existuje okolo patnácti skupin, zabývajících se praxí théravádového buddhismu. Téměř všechny z nich staví na odkazu moderních asijských obnovných hnutí. Smyslem této práce je nastínit okolnosti utváření těchto hnutí a skrze představení jejich předních osobností poukázat na jejich ideový dopad na podobu praxe
zdejších skupin. Po uvedení v rámec práce v první kapitole, autor předkládá základní vhled do teorie a praxe Buddhova učení, nezbytný pro četbu dalších kapitol. Teoretickou část studie uzavírá stručnou charakteristikou metod kultivace mysli. Ohniskem celé práce je čtvrtá kapitola. V té se autor snaží zachytit proces obrození metody satipatthána-vipassaná v Barmě a poodkrýt momenty, jež stály v jeho v pozadí. Studie se zaměřuje na "tradici Mahásí" – čelní linii vipassanového hnutí - a seznamuje čtenáře s jejími hlavními osobnostmi. Následující kapitola přibližuje ustavení moderních tradic lesního mnišství na Srí Lance a v Thajsku. V případě první z nich je sledováno prolínání praxe části srílanských lesních mnichů s barmskou metodou satipatthány. V závěru autor vytyčuje spojnici mezi asijskými reformními hnutími a
působením českých théravádových skupin. Vše doplňuje krátkým ohlédnutím za současným stavem české "théravádové scény".
