Koncept rituální čistoty a koncept kegare v době osvícenství v západní literatuře.

Abstract

Tématem této práce je rituální čistota a nečistota. Cílem práce je poukázat na současné problémy související s tímto fenoménem, zejména na problematiku teorie rituální čistoty a nečistoty a její definice. Tato práce se zaměřuje především na koncept kegare považovaný v západní literatuře za rituální nečistotu náboženství šintó v Japonsku. Vzhledem k problematické konceptualizaci náboženství šintó v západní literatuře, na kterou poukazuje současný výzkum religionistiky, předpokládá výzkumná hypotéza této práce, že koncept kegare v západní literatuře není na teologii neutrální koncept. Rozborem teologického pojetí rituální čistoty a nečistoty tato práce ukazuje východiska křesťanských misionářů šestnáctého století a předpoklady, se kterými do Japonska přicházeli. Z analýzy děl osvícenských badatelů a jejich charakteristiky konceptu kegare vyplývá nekritické přejímání znalostí o kegare od křesťanských misionářů šestnáctého století. Kvůli nekritickému přejímání utvořili osvícenští badatelé ze znalostí o kegare neutrální fakta a přisoudili jim neteologický kontext.