Dokumentace restaurování sádrové plastiky Apollóna; Možnosti konsolidace zavlhčeného kamene s případovou studií reliéfu Klanění pastýřů v Braunově Betlémě v Novém lese u Kuksu

Abstract

Diplomová práce je zaměřena na možnosti konsolidace pískovců s vyšším obsahem vlhkosti. Konkrétně je pak tato problematika sledována v terénu na výjevech z Braunova Betléma v Novém lese u Kuksu. Konsolidace kamene s vyšším obsahem vlhkosti představuje značný problém, pro který doposud neexistuje jasné řešení. Většina v současnosti používaných konsolidačních prostředků je určena pro aplikaci na suché materiály a jejich použití na materiál se zvýšenou vlhkostí se nedoporučuje. V některých případech však není možné kámen před aplikací zcela vysušit. Laboratorní podmínky testování byly stanoveny na základě sledování vlhkosti reliéfu "Klanění pastýřů" v Braunově Betlémě a porovnání s okolními reliéfy. Cílem studie bylo ověřit chování vybraných konsolidantů na zkušebních tělískách s různou úrovní vlhkosti. Testovány byly produkty na bázi organokřemičitanů a koloidních roztoků oxidu křemičitého. Konkrétně byly použity čtyři komerční prostředky: dva typy na bázi esterů kyseliny křemičité Remmers KSE 100, KSE 300, a dva na bázi koloidních roztoků oxidu křemičitého Levasil CC301 a Sebosil S. Vlhkost byla nastavena na 10 % a 15 % hmotnosti zkušebních tělísek. Před samotnou aplikací byly na povrchu zkušebních tělísek vyzkoušeny dvě různé metody vysoušení. Poté byla tělíska umístěna do uzavřených boxů, aby se zamezilo změnám vlhkosti. Do stejného prostředí byly umístěny i Petriho misky s jednotlivými prostředky, aby bylo možné vizuálně posoudit vznik a vytvrzení křemičitého gelu. Kvalita vzniklých křemičitých gelů vytvořených z jednotlivých prostředků v prostředí s vysokou relativní vlhkostí vzduchu byla porovnávána s gely, které vytvrzovaly za podmínek s optimální vlhkostí vzduchu (pro organokřemičitany 50-70 % RH a pro koloidní roztoky oxidu křemičitého 20-40 % RH). U organokřemičitých prostředků se na Petriho miskách objevil mléčný zákal a v některých případech gel zcela neztvrdl. Levasil CC301 byl z dalšího testování vyřazen, protože gel v Petriho misce nevytvrdl dostatečně. Naopak Sebosil S vykazoval nejstabilnější výsledky. Jeho gel vytvrdl rychle (do 14 dní) a bez větších odchylek oproti standardním podmínkám Hodnocení účinků jednotlivých prostředků bylo provedeno na základě srovnání hloubky penetrace jednotlivých prostředků, měření rychlosti šíření longitudálního ultrazvukového vlnění, odporového vrtání, studia mikrostruktury pomocí rastrovací elektronové mikroskopie a v neposlední řadě i porovnání změn barevnosti pomocí kolorimetrie. Většina testovaných produktů prokázala určitou míru konsolidačního účinku, který u jednotlivých prostředků zpravidla odpovídal koncentraci jejich účinných složek. To znamená, že nejvýraznější konsolidační efekt měl organokřemičitan KSE 300, míň výrazná pak byla konsolidace organokřemičitanem KSE 100 a nejnižší efekt měl prostředek Sebosil S. V druhé části se diplomová práce věnuje dokumentaci restaurování sádrové plastiky Apolla. Dílo bylo zrestaurováno s respektem k jeho historické a umělecké hodnotě. Tato práce obsahuje podrobnou restaurátorkou dokumentaci všech provedených úkonů a jejich fotografickou dokumentaci.