Materiálový průzkum bronzových soch první poloviny 20. století

Abstract

Běžným problémem řešeným při restaurátorském průzkumu a následném restaurátorském zásahu je rozsah korozního napadení příslušného objektu. Rozsah korozního napadení souvisí s korozní odolnosti použitého materiálu v daných atmosférických podmínkách. U zde studovaných bronzových soch umístěných v exteriéru je korozní odolnost dobrá. Je dána složením bronzu (přesněji cínového bronzu), tedy korozní odolností jeho základových kovů – mědi a cínu. Tyto kovy se pokrývají ochrannou vrstvou nerozpustných korozních produktů, které snižují korozní rychlost bronzu. Jedná se o oxidy cínu a sloučeniny mědi různého chemického složení, jejichž zastoupení závisí na prostředí a míře jeho znečištění. Trvanlivost sochy je však ovlivněna i dalším faktorem, na který by při restaurátorském průzkumu měl být brán ohled ‐ strukturou a kvalitou zpracování materiálu, v případě bronzových soch metalurgickou jakostí odlitku. Přítomnost a množství metalurgických vad může totiž v extrémním případě vést k destrukci bronzového pláště, a to nezávisle na průběhu koroze. Materiálové analýze bylo podrobeno celkem 6 soch z první poloviny 20. století, které v nedávné době prošly rozsáhlým restaurátorským zásahem. Na odebraných vzorcích bronzového pláště byly sledovány odlišnosti chemického složení bronzu, vliv chemického složení na pevnostní charakteristiky materiálu a metalurgická jakost odlitků.