Zjišťování korozní odolnosti pigmentovaných a nepigmentovaných organických povlaků na základě elektrochemických metod a pomocí zkoušek v simulovaných korozních atmosférách

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá studiem a porovnáním korozně-inhibičních vlastností pigmentovaných a nepigmentovaných organických povlaků pomocí standartních korozních testů v simulovaných korozních atmosférách a elektrochemické techniky lineární polarizace. Testovány byly pigmentované organické povlaky na bázi epoxyesterové pryskyřice s obsahem pigmentů různého chemického složení a mechanismu působení (minium Pb3O4, fosforečnan zinečnatý Zn3(PO4)2?2H2O, zinkferit ZnFe2O4, mastek Mg-Al(Si4O10) a zinkferit ZnFe2O4 s povrchovou úpravou polyanilinu dopovaným různými typy dopantů. Cíl práce spočíval v porovnání antikorozních vlastností organických povlaků v závislosti na typu testovaného pigmentu i v závislosti na hodnotě objemové koncentrace jednotlivých testovaných pigmentů. Konkrétně byly pro práci formulovány nátěrové hmoty s obsahem jednotlivých typů pigmentů při hodnotách objemových koncentrací 5, 10 a 15 %, kdy připravené nátěrové hmoty byly aplikovány na ocelové panely a připravené organické povlaky byly testovány pomocí cyklických korozních zkoušek a pomocí elektrochemické techniky lineární polarizace. Elektrochemická technika lineární polarizace byla navíc použita i pro testování nepigmentovaných organických povlaků o různé pojivové bázi a s různým mechanismem síťování (fyzikální, fyzikálně-chemický a oxopolymerační mechanismus). Ze získaných výsledků vyplývá, že vhodnou formulací jednokomponentní nátěrovou hmotou na bázi epoxyesterové pryskyřice lze dosáhnout srovnatelné korozní odolnosti v porovnání s dvoukomponentními nátěrovými hmotami na bázi epoxidové pryskyřice bisfenolového typu. Dále je ze získaných výsledků patrné, že účinnost nových ekologických pigmentů (ZnFe2O4, Zn3(PO4)2?2H2O) s obsahem zinku se přibližují v parametru odolnosti vůči puchýřovatění pigmentu obsahující toxické olovo (např. miniu).