Český neošamanismus

Abstract

Tato práce se zaměřuje na neošamanismus v českém prostředí. Vychází z odborné i primární literatury a z vlastního výzkumu. Neošamanismus odkazuje na šamanismus, proto se nejprve věnuji vývoji konceptu šamanismu a problematice s tím spojené. Následně se zabývám formováním neošamanismu a shrnuji svůj dosavadní výzkum na toto téma v České republice. Religionistika nemá jedinou obecně přijímanou definici náboženství, přesto existují znaky, podle kterých lze určit, zda se jedná o náboženství či spíše o spiritualitu. Vzhledem k tomu, že šamanismus a neošamanismus nemají příliš typické znaky náboženství, bývají označovány spíše jako spirituality. Další problém ovšem je, že předchozí generace badatelů k šamanismu přidávali své vlastní pohledy, které většinou korespondovaly s celkovým kontextem doby, ve které žili, a ze šamanismu se postupně stal celosvětový fenomén. Ovšem v dnešní postmoderní době badatelé zjišťují, že šamanismus takovým celosvětovým fenoménem není. Dávají přednost zkoumání jednotlivých "šamanských" tradic a často se snaží termínu "šaman" a "šamanismus" ve svém bádání vyhýbat. Neošamanismus však mimo jiné na předpokladu šamanismu jako univerzální a prapůvodní lidské spirituality staví. V této práci se pokusím ukázat, které předpoklady dřívějších badatelů formovaly neošamanismus, a jak chápou šamanismus a neošamanismus čeští neošamani.