Možnosti optimalizace efektivity práce sester na Oddělení urgentního příjmu - Emergency

Abstract

Dizertační práce je zaměřena na problematiku optimalizace pracovní činnosti personálu urgentního příjmu - Oddělení urgentní medicíny, či Emergency (dále jen OUM), v nemocnici fakultního typu, a to zejména na nelékařský zdravotnický personál tohoto oddělení. Zjišťuje, jaké faktory ovlivňují jak pozitivně, tak negativně systém práce OUM a zabývá se možnostmi, které by mohly optimalizovat a tím zlepšit celkový pracovní výkon těchto zaměstnanců. Oddělení urgentní medicíny je zásadním prvkem v systému péče o pacienta a tvoří dělící část mezi přednemocniční a nemocniční péčí. Funguje jako pracoviště prvního kontaktu a umožňuje třídění příchozích pacientů dle závažnosti stavu. U takto exponovaného pracoviště je tak možno očekávat řadu faktorů, které mohou negativně ovlivnit systém práce a úroveň poskytované zdravotní péče. V rámci této práce byla snaha tyto faktory identifikovat a tak zjistit možnosti optimalizace práce zdravotnického personálu na OUM, zejména u nelékařského. Na základě těchto faktorů byla zpracována rámcová doporučení pro praxi. V teoretické části práce bylo charakterizováno, jakým oddělením OUM je, v jakých společenských a legislativních normách funguje a jak je tato problematika řešena nejen v ČR, ale také v rámci rozvinutých států světa. Byly stanoveny dva hlavní cíle práce. Prvním bylo určení faktorů, které mohou mít pozitivní či naopak negativní vliv na kvalitu a efektivitu poskytované péče. V návaznosti na tyto faktory pak provedení jejich analýzy a vypracování doporučení, které mají možný potenciál ovlivnit výkon práce na OUM. Dále byly stanoveny i vedlejší úkoly, kam byla zařazena charakteristika OUM jako oddělení, provedení psychologického šetření personálu ve vztahu k pracovní zátěži a provedení kvalitativního šetření personálu. V praktické části práce byla provedena situační analýza oddělení za pomoci SWOT analýzy, které předcházela analýza makroprostředí pomocí PEST analýzy, mikroprostředí pomocí Porterova modelu 5 sil a konečně vnitřního prostředí pomocí McKinseyho modelu 7S. Na toto navazoval psychologický výzkum, prováděný dotazníkovou baterií, složenou z SUPOS 7, NAQ a dotazníku stanovující škálu skupinové atmosféry. Tohoto šetření se účastnilo 30 respondentů. Výzkum dále pokračoval kvalitativním šetřením personálu OUM dle zásad interpretativní fenomenologické analýzy. Bylo provedeno 11 rozhovorů, napříč všemi zdravotnickými profesemi, které na OUM poskytují zdravotní péči. V rámci psychologického šetření bylo zjištěno, že personál OUM není vystaven žádnému jevu, který by mohl vyvolávat zvýšenou nespokojenost na pracovišti či dokonce syndrom vyhoření. Byla prokázána spokojenost s výkonem práce a s kolektivem OUM, kdy nebyl prokázán ani deficit v rámci mezilidských vztahů na pracovišti. To ale nekoresponduje s výstupy kvalitativního šetření, čímž byla prokázána opodstatněnost použití tohoto typu výzkumu. Dle analyzovaných rozhovorů je na oddělení celá řada negativních, ale i pozitivních jevů, které mohou ovlivnit způsob práce personálu na OUM. Personál subjektivně vnímal jako velký nedostatek celkový systém práce a zaměření OUM, což je vyvoláno zejména nepochopením filosofie OUM jako oddělení a je to dáno chybnou komunikací managementu oddělení s pracovníky. S tím je spojena i skladba pacientů a jednotlivé typy diagnóz, které se na OUM objevují a u kterých vzniká rozpor, zda patří či nepatří na tento typ oddělení. Jako velký problém je vnímán personální stav oddělení, který je vyvolávající příčinou kontinuálně rostoucí pracovní zátěže personálu a tím i potenciálu vzniku syndromu vyhoření. S tím je spojena i skladba personálu, zejména u sester, kde je velmi citlivě vnímán generační rozdíl a odlišný způsob pojetí práce. S tím je nepřímo spojena i problematika obsazení jednotlivých služeb a celkově systém výkonu práce v rámci pracovního dne, který je často odvislý ne dle potřeb OUM, ale potřeb navazujících oddělení mateřské organizace – fakultní nemocnice. Jako pozitivní faktory byly personálem subjektivně vnímány zejména motivační, kdy se prokázala vysoká morálka a vůle personálu k práci na tomto oddělení. Dále se zde otevřel prostor k posílení sounáležitosti a tím i zvýšení pracovního nasazení cestou posílení faktorů, ovlivňujících firemní kulturu OUM. Potvrdilo se kvalitní logistické zabezpečení oddělení a uspokojující výše finančních odměn. Jako velké pozitivum je vnímán rovnocenný postoj ke všem členům zdravotnického týmu, kdy jasná diferenciace odpovědnosti vede k uznání jak lékařské, tak nelékařské profese. Doporučení pro praxi byly zpracovány jako všeobecné, s ohledem na zjištěná fakta a v kontextu výstupů odborných publikací. Nicméně není ambicí dogmaticky určovat, jakým způsobem lze tuto problematiku řešit, zejména z toho důvodu, že se projevila jako velmi komplexní a složitá, přesahující rámec této dizertační práce. Ta vznikla jako možné vodítko a informační východisko pro další, hlubší výzkum jednotlivých oblastí, které tato práce shromáždila.