Syndrom vyhoření v prostředí perioperační péče

Abstract

Diplomová práce se zabývá problematikou výskytu syndromu vyhoření a hodnocením pracovního prostředí v profesi sestry pro perioperační péči. Práce je tvořena částí teoretickou a výzkumnou. V teoretické části je pozornost věnována třem hlavním oblastem, jimiž jsou perioperační péče, syndrom vyhoření a pracovní prostředí. Výzkumná část popisuje metodiku výzkumu, který byl realizován pomocí standardizovaných dotazníků Shirom Melamed Burnout Measure a Practice Environment Scale of the Nursing Work Index, a prezentuje výsledky získané dotazníkovým šetřením. Výzkum prokázal, že sestry pro perioperační péči zřídka trpí syndromem vyhoření, 21,85 % sester vykazovalo vysoké riziko syndromu vyhoření a pouze 0,84 % sester bylo vyhořelých. Fyzická únava byla stanovena jako hlavní riziková oblast syndromu vyhoření. Polovina (51,26 %) sester pro perioperační péči hodnotila pracovní prostředí jako příznivé, zatímco nepříznivé pracovní prostředí bylo zaznamenáno u pětiny (21,01 %) sester pro perioperační péči. Nedostatek personálu byl identifikován jako nejproblematičtější oblast pracovního prostředí. V diplomové práci byl prokázán vztah mezi syndromem vyhoření a pracovním prostředím, konkrétně - kvalitnější hodnocení pracovního prostředí souvisí s nižší pravděpodobností výskytu syndromu vyhoření. S narůstajícím rozsahem kompetencí a činností sester pro perioperační péči a v kontextu nedostatku kvalifikovaného personálu se nároky na sestry zvyšují ve všech oblastech, a proto je důležité zkoumat faktory stresu a stresory, které mohou přispívat k rozvoji syndromu vyhoření. Zároveň je nezbytné provádět v pravidelných časových intervalech analýzu pracovního prostředí. Pracovní prostředí je jedním z klíčových faktorů, které mohou buď pozitivně, nebo negativně ovlivnit celkový přístup sester a kvalitu poskytované perioperační péče. Na základě těchto zjištění je jedním z doporučení provádět další výzkumná šetření v oblasti perioperační péče.