Memento mori. Smrt Gustava Alfonse Sweerts-Sporcka v roce 1933 v Kuksu

Abstract

V červenci roku 1933 zemřel v Kuksu ve věku osmdesáti let Gustav A. Sweerts-Sporck, jeden z posledních přímých mužských potomků Františka Antonína hraběte Sporcka. Během svého života sloužil v rakousko-uherské armádě. A také aktivně využíval svých dědičných práv patrona a koinspektora hospitální nadace pro vysloužilé vojáky a nemajetné staré muže ze Sporckova panství, kterou v 18. století založil v Kuksu jeho slavný předek. V době své smrti však nebyl ani hrabětem, ani velkostatkářem. Zemřel jako státní úředník – administrátor zmíněné nadace, která se společně s celým barokním areálem stala místem rodové paměti a symbolickým pomníkem zašlé rodové slávy. Tento příspěvek přibližuje poslední okamžiky života a následný pohřeb Gustava Sweerts-Sporcka komparací matrik, organizačního plánu zaměstnanců nadace, panegyrické publikace spisovatele Jakuba Demla a názorově odlišných novinových reportáží.