Kortikoidy – lečba prvni volby u CIDP?

Abstract

Chronicka zanětliva demyelinizačni polyradikuloneuropatie (CIDP) je nejčastějši chronicka autoimunitni neuropatie. V patogenezi CIDP se učastni jak protilatkova, tak i buněčna imunita. Nejčastěji se vyskytuje klasicka forma, ktera se vyznačuje teměř symetrickym klinickym nalezem a multifokalnim postiženim motorickych i senzitivnich vlaken v elektrofyziologicke diagnostice. Terapie CIDP se zahajuje tzv. indukčni lečbou, a to kortikosteroidy, intravenozni aplikaci vysokych davek imunoglobulinů (IVIG) či terapeutickou plazmaferezou (TPF). Vzhledem k narokům na přistrojove vybaveni a častějšim vyskytem nežadoucich reakci u TPF se v praxi použivaji kortikoidy či IVIG pro lečbu prvni volby. IVIG ve srovnani s kortikoidy miva rychlejši a vyraznějši terapeuticky efekt, ktery však trva kratši dobu. Podani IVIG je take podstatně dražši. Nevyhodou dlouhodobe terapie kortikoidy je vyskyt nežadoucich vedlejšich učinků. Podani IVIG je indikovano jako primarni u čistě motorickych forem či forem s převahou postiženi motorickych vlaken, u nemocnych s kontraindikaci kortikoidů a u děti. Kortikosteroidy jsou primarně indikovany jako indukčni terapie u převažne časti nemocnych s CIDP. Intravenozni podani kortikoidů či opakovana bolusova peroralni terapie jsou zatižena nižšim vyskytem nežadoucich vedlejšich učinků ve srovnani s dennim peroralnim podavanim kortikoidů