Budoucnost seniora v České republice

Abstract

Práce je věnována problematice mezigenerační solidarity a jejího možného vývoje v budoucnosti. Poukazuje se na situaci, kdy staří lidé chtějí i v pokročilém věku trávit svůj čas v domácím prostředí a v situacích, kdy potřebují určitou pomoc či službu, spoléhají především na svou rodinu. Ta však prochází určitými změnami a není tak vůbec jisté, zda bude schopna či ochotna i v budoucnu poskytnout nejstarší generaci potřebnou pomoc. Limity dnešní a budoucí rodiny můžou být například pracovní vytížení, rozpad tradičních hodnot či takzvaný odklon od své orientační rodiny. Není to však pouze rodina, která se zmítá ve změnách dnešní doby. Do budoucna čeká celou naši společnost poměrně zásadní změna a to demografické stárnutí populace. I tento proces bude mít dopad na potencionální poskytnutí péče osobám v seniorském věku. Mezigenerační solidarita je v této práci chápána především vztahem střední generace se svými rodiči, není však jedinou uváděnou. Velmi důležitým vztahem především co se budoucnosti týče, je vztah mezi seniorskou složkou a mladými lidmi. I přesto, že jsou tyto dvě skupiny naprosto rozdílné, se ukazuje, že pokud se budou snažit vzájemně pochopit, mohou si pomoci lépe se orientovat v okolním dění. Mezigenerační solidarita se doposud týkala pouze žen. Má – li být i v dalších letech zaručena příbuzenská pomoc a podpora, je třeba, aby již toto břemeno neleželo pouze na ženách.